AKTUALITA: Představujeme Vám hráčku - Žaklina Mirković

04.03.2020 15:27

Na úvod se, prosím, našim fanouškům v krátkosti představ. Na začátku sezony si jistě byla pro všechny naše příznivce velkou neznámou, ale díky svým výkonům dnes už většina tvé jméno zná.

Jmenuji se Žaklina, za pár měsíců mi bude 20 let. Narodil jsem se ve městě Krivoj Rog na Ukrajině, ale dětství jsem strávila v Srbsku v Bělehradě. Moje rodina se často stěhovala kvůli práci mého otce, proto jsme cestovali po celém Balkáně. V současné době dálkově studuji na Právnické fakultě v Bělehradě, ale ráda bych aktuálně změnila obor, který by byl blíž sportovnímu prostředí.

Jaké byly tvé házenkářské začátky a co házená ve tvém životě znamená?

Když se rodiče rozvedli, vrátily jsme se s matkou do své vlasti, a protože v okolí nebyl ani fotbal, poslaly mě do sportovní školy zaměřené na házenou. Později jsem si uvědomila, že s tímto sportem chci spojit život. Na Ukrajině jsem hrála téměř 5 let. Poté jsem šla na Slovensko do Iuventy Michalovce (účastník MOL ligy žen), kde jsem hrála jednu sezónu, a na Ukrajině jsem zůstala aktivní hráčkou v ukrajinském juniorském národním týmu. Následně přišel přestup do týmu Házená Kynžvart.

 

Co považuješ za svůj největší házenkářský úspěch a jaký je tvůj házenkářský sen?

Dnes je mým největším úspěchem stříbro z juniorského mistrovství Evropy, které se konalo vloni v Bulharsku. Ale každé vítězství je úspěch, stojí za ním spousta práce a přináší skvělé emoce. Mým snem je posouvat se stále výše, dosáhnout úrovně nejlepších deseti klubů světa a samozřejmě být aktivní a vyhledávanou hráčkou. Můj oblíbený klub je ruský Rostov Don, pravidelný účastník evropských pohárů a v posledních třech letech také EHF Champions League.

 

Co tě vedlo na cestě k přestupu do týmu Házená Kynžvart a jaké jsou po půl roce tvé dojmy?

Přišla jsem sem velmi náhodně, byl to osud. Potřebovala jsem tento klub a tento klub potřeboval mě. Svět je malý a trenéři se zejména z reprezentačních akcí velmi dobře znají. Proto mě trenérovi Sabadkovi doporučil jiný trenér z Ukrajiny, který věděl, že tady hledáte brankářku a mě zároveň končila na Slovensku smlouva. Opravdu se mi to tady líbí, v první řadě se cítím spokojeně. V minulosti jsem k mé velké lítosti, narážela na špatný přístup k hráčkám, tady je to jiné! Pokud jde o naše šance v první lize mohu říci, že jsme rozjížděli trochu pomaleji, protože tým se teprve formoval, ale díky profesionálnímu přístupu trenéra a samozřejmě také nás samých, jsme v průběhu sezony rostly jak fyzicky, tak morálně. Nebudu předpovídat, kde skončíme v lize na konci sezony, ale vím, že uděláme maximum, abychom obsadily některé z prvních tří pozic tabulky.

 

Všechny nás určitě zajímá, jak zvládáš češtinu a komunikaci zejména při tréninku nebo pokyny při zápase?

Zpočátku to pro mě bylo velmi obtížné. Ale postupem času jsem začala chápat téměř všechno. Jsou chvíle, kdy nechápu význam některých slova, ale spoluhráčky najdou vždy způsob, jak mi to vysvětlit. Často kvůli nedorozumění dochází k zábavným situacím, ale je to dobře. Stejně tak jako při psaní tohoto rozhovoru.

 

Jak snášíš odloučení s rodinou?

Separace je pravděpodobně nejobtížnějším momentem života sportovce. Ale je to volba každého z nás, vše má svou vlastní cenu. Postupem času si na to zvyknete, začala jsem žít sama velmi brzy a teď už je to běžnou součástí mého života. Moje maminka a babička už tady na návštěvě za mnou byly, stejně jako nedávno i můj mladší bratr. Díky všem okolnostem se vracím nyní domů do Srbska relativně velmi často. Věřím, že si sem na západ Čech najde velmi brzy cestu i můj manžel.

Na závěr bych ráda poděkovala všem příznivcům a fanouškům našeho týmu Házená Kynžvart. Je velmi důležité vědět, že kromě nás hráček a realizačního týmu, věří v úspěch a smysluplnost naší práce také někdo jiný, kterému to dělá radost stejně jako nám!