AKTUALITA: Takové nic o velikosti od 90 do 120 nanometrů nám zasáhlo do životů a sportování

13.04.2020 15:02

Nevím, jak začít. Mám před sebou nepopsaný list a za úkol napsat článek o situaci, která postihla celou zeměkouli, a tím pádem se nevyhnula ani naší České republice a bohužel se dotkla života nás všech bez rozdílu místa bydliště a působení. SARS-CoV-2 virus, který se v prosinci 2019 objevil v Čínském WU-chanu, a který způsobuje nemoc pod názvem Covid – 19, způsobil uzavření sportovišť a následně od 12. 3. 2020 vyhlášení nouzového stavu a upřesnění a zpřísnění opatření za účelem zpomalení a popřípadě zastavení šíření tohoto viru. 

Naše mladší a starší žákyně odtrénovaly poslední trénink v úterý 10. 3. 2020 ve školní tělocvičně. Následující den už ani nešly do škol, které jsou od té doby zavřené. Od této chvíle se sejít k společné činnosti nebylo možné. Já se klidně přiznám, že jsem si naivně myslel, že se po čtrnácti dnech opět sejdeme a budeme vesele v naší činnosti pokračovat dál. A ejhle, jak velice jsem se ve své naivitě mýlil. V situaci, ve které jsme se asi my všichni v životě ocitli poprvé, nám nezbývalo nic jiného, než rodinám našich svěřenkyň popřát hodně trpělivosti a holky samotné poprosit o to, aby se samy v rámci možností udržovaly alespoň trošičku v kondici za dodržování všech doporučených pravidel. Vědomi si toho, že v tento moment je více než jindy a více než cokoliv jiného důležité zůstat zdraví, a neohrozit nikoho ze svých příbuzných a blízkých. Někteří rodiče, vzhledem k pracovním povinnostem museli svěřit péči o děti babičkám a dědečkům, dále se všichni museli poprat s domácí výukou a vypracováváním domácích úkolů. Což určitě zvýšilo náročnost na nervovou soustavu a trpělivost. Nelehká doba pro všechny. 

 

Přesto musím podotknout, že děvčata na házenou nezapomněla. Několik se jich na mě obrátilo s pomocí tréninku v domácích podmínkách. V některých rodinách se trenérské činnosti ujali samotní rodiče a buď s děvčaty sportují společně, nebo je v jejich aktivitách podporují. Přišlo mi plno videodokumentace, ve které se děvčata chlubí svou domácí přípravou. Já sám jsem na jednom videu promluvil ke starším žačkám v době, kdy se ukončily všechny soutěže a bylo potřeba děvčata trošičku namotivovat, aby s udržováním kondičky nepřestala. Oni měly v této kategorii velice dobře rozjeté tři mistrovské soutěže, kde byly aspirantkami na medailové umístění. Jednalo se soutěž Plzeňská liga, mezinárodní Elbe-Labe liga a v neposlední řadě o celorepublikovou Žákovskou ligu. Ale nedá se nic dělat, život jde dál. Obě kategorie mladší i starší přišly o Prague Handball Cup 2020, mladší o Memoriál Karla Šulce a obě o možnost se v závěru sezóny odprezentovat na domácím Kynžvartském poháru 2020, o kterém jsem já už v Mostě tvrdil, že je to nejkrásnější turnaj pod sluncem a tvrdím to dál. Snad se alespoň povede "KYP 2020 tak trochu jinak", o kterém Vás už informovalo vedení oddílu Házené Kynžvart. Turnaj ve Španělsku, na který se v červenci chystaly odletět mladší žákyně, je do konce dubna ještě ve hře, ale i tato šance není asi nijak velká. 

Dá se říci, že dnes je to přesně měsíc, co nikdo z nás nemůže žít podle svých představ. Opatření od vlády se nám jen malinko změkčila, tak využíváme možnosti a snažíme se brát děvčata jen ve dvojici na výběhy do přírody. Samozřejmě po dohodě s rodiči, kteří nám musí dát svůj souhlas. Protože, jak už jsem výše uvedl, a teď to zdůrazňuji ještě jednou, jenom zdraví je pro nás prioritou. To že nám zdejší krásné prostředí, terén a příroda nabízí velkou škálu možností, je pro nás skvělé, a o to to máme jednodušší. Doufám, že k otevřeným sportovištím pro individuální sporty, přibude i možnost trénovat ve větších skupinách, na což budeme hned reagovat a dále budeme věřit, že se postupně otevřou i sportoviště krytá. 

Chci být optimistou, už nikdy nechci psát takovýto článek o situaci, na kterou nebyl nikdo připraven. Moc mi to nejde. Raději píšu o tom, kde a jak jsme hráli, jak trénujeme a pomalu se snažíme směřovat ke svým cílům. Tentokráte v samotném závěru nezbývá krom poděkování všem, kteří jsou v tak zvané první linii, popřát nejen jim, ale i všem ostatním hlavně zdraví. To co vždycky zní jako klišé, má dnes jinou hodnotu. Všem hráčkám, rodičům, a nejen příznivcům kynžvartské házené pevné nervy, hodně trpělivosti s vírou, že se co nejdříve vrátíme k normálnímu životu a sejdeme se třeba na nějakém kvalitním házenkářském klání či turnaji mládeže.

Fotogalerii nejen našich hráček, kteří se v této době připravují doma, najdete zde.

Jiří MARŠÍK – trenér mládeže Házená Kynžvart