AKTUALITA: Vyjádření předsedy oddílu házené Vladimíra Königa k aktuální situaci ve sportu

14.04.2020 21:31

Jak jste přijali rozhodnutí o ukončení házenkářských soutěží a zastavení veškeré činnosti?

Zprvu mě nejvíc zaskočilo první zásadní opatření, a to uzavření škol. Celou situaci jsem si ne úplně správně vyhodnotil a začal jsem studující hráčky organizovat. Byli jsme připraveni čas využít k tvrdé přípravě na vynikajícího soupeře, který nás tenkrát čekal v následujícím kole, a to nebyl nikdo jiný než první DHC Plzeň. Dva dny na to jsme museli uzavřít sportoviště, což znamenalo jasný konec společné činnosti. Pro klub jsou to dost zásadní události, máme jasné závazky k hráčkám a realizačnímu týmu. Zatím pozorujeme co bychom s tím měli dělat. To, že je soutěž ukončena tak, že je anulována, je za mě vcelku nespravedlivé, a to hlavně v situaci, ve které se nacházela tabulka naší soutěže. DHC Plzeň bylo jasně postupujícím a nevím co by se muselo stát do konce sezóny, aby se jim cesta nahoru nějak zkomplikovala. Z vlastní zkušenosti vím, že není jednoduché motivovat sponzory a ostatní finanční opory klubu k prezentaci v nižší soutěži, tohle je roční zdržení na cestě vzhůru, a to jim nezávidím. Zpět k nám, jsem velmi rád, že se nám povedlo být pevnou součástí první ligy. Nedovedu si představit, že by jsme byli nyní v pozici postupujícího z druhé ligy a vše po těch všech investicích bylo zmařeno vyšší mocí a my v ní museli zůstat další sezónu.  

Co v současné době děláte? A jak se připravuje tým žen, kde máte dvě cizinky – dostaly se obě domů a máte o nich zprávy? Co ostatní kategorie v klubu?

V současné době obnovuji za svým domem zahradu a vysekávám prales, co mi na ní vyrostl za těch pár let, co jsem na to neměl čas. Naše ženy a dorostenky dostávají online pokyny. Poctivě trénují individuálně. Vše, co každý den zvládnou, pak popisují v našich komunikačních skupinách, tím udržujeme alespoň mini kontakt a zároveň vzájemnou motivovanost. Naše zahraniční hráčky v dramatickém dění prvních dní tvrdých opatření odcestovaly domů. Žaklin Mirković cestovala autobusem z Prahy do Bělehradu, to co jí normálně trvá jednu hodinu a deset minut letadlem, teď jela asi 16 hodin. Anastasiia Burdina to už o den déle měla značně komplikované, hranice ČR už se pomalu uzavírali. Let z Prahy na Ukrajinu už nešel pořídit. Musela tedy do Norimberku, a to vcelku rychle, takže čekala 14 hodin na německém letišti, z něj letěla na Ukrajinu do Kyjeva, a dál jela vlakem asi 8 hodin do Oděsy. Upřímně jsem o obě měl strach, ale jsou v pořádku doma a makají na sobě. Nyní máme obavu, že je zase nepustí k nám.

Naše starší a mladší žačky se také udržují v kondici individuálně. Pro ně je to velmi těžká životní zkouška. V dnešní době má většina dospělých problém s vlastní důsledností a morálkou, navíc pokud jde o nepopulární samostudium a cvičení z vlastní vůle. Věřím, že všechna naše děvčata pracují důsledně nejen na své fyzičce, ale že také nepodceňují studium z domova, a jsou v těchto těžkých dobách i oporou pro své rodiče a pomáhají s domácnostmi. Ať je to jak chce, naše děvčata jsou zvyklá na dřinu, bolest a mnohdy i nějakou tu křivdu vykoupenou šťastným pocitem z výhry ať už týmové při utkání nebo jen sama nad sebou při plnění těžkých úkolů. (Více si můžete přečíst v dalším článku šeftrenéra mládeže.) Na naše nejmenší minižákyně a přípravku už se moc těšíme, ty nezatěžujeme žádnými úkoly, mají jich dost a dost ze škol. Jen doufám, že si nikdo z nich moc nezvykne na lenošení na pohovce a neodradí je to od sportování.

 Jak hodnotíte z pohledu klubu dosavadní účinkování na republikové házenkářské mapě?

Jednoduše jsem nadšen !!! Jako nováček v ženské házené jsme se zjevili v sezóně 2018/2019 v druhé lize. Když jsem přesvědčoval tehdy své vrstevnice a trochu mladší kamarádky, aby do toho se mnou šly, že to budeme hrát pro radost, panovaly mezi námi obavy, jestli se nebudeme trápit. Víte 80% našeho ženského týmu byla tehdy děvčata s dětmi a hlavně s několikaletou házenkářskou pauzou, navíc já osobně jsem nikdy házenou nehrál, jen jsem byl jejich celoživotní fanda, takže to mohlo působit na odbornou veřejnost velmi úsměvně. Nicméně už naše působení v druhé lize tehdy zaujalo. Nás to motivovalo k tomu to posunout dál, a to co nejrychleji, proto jsem neváhal využít šance poposkočit hned do první ligy. Tým se musel jasně profesionalizovat hlavně na úrovni realizačního týmu. Máme jednoho z nejlepších trenérů současnosti v Česko - Slovensku. Na začátku sezóny jsme měli jasný cíl, tuto soutěž udržet. Věděli jsme, že máme hodně práce a bude to velká dřina. Naše ženy makaly v neuvěřitelném nasazení, mnohdy s velkým sebezapřením. Byl jsem několikrát hrdý na jejich výkon, pokoru a srdce, které do toho daly na tréninku i v utkáních. Postupně se podařilo zapracovat dorostenky, které jsou nyní pevnou součástí ženského kádru a za mě nemůžou mít lepší vzory než jejich zkušenější spoluhráčky. Nejen, že jsme soutěž udrželi, ale měli jsme šanci získat pomyslnou medailovou příčku. Do házenkářské mapy jsme se tak vryli pro někoho možná až nepříjemně hluboko, a to mě těší.    

 

Díváte se už do budoucnosti, jak ji plánujete? Ovlivní současný stav Vaše prognózy, jaký bude mít dopad na klub?

Ano, máme jasnou vizi. Současný stav jednou skončí a my se sejdeme silnější a o dost netrpělivější. Budeme chtít odehrát co nejvíc přípravných utkání před sezónou. Nyní pracujeme na vizi letní přípravy, nevíme, kdy nám dovolí se scházet, takže je to zatím jakási osnova činnosti. Termíny, místa a další podrobnosti upravíme podle aktuálního stavu opatření. V příští sezóně chceme bojovat o postup do nejvyšší tuzemské házenkářské soutěžě MOL ligy, náš tým bude proto adekvátně posílen. Klub se bude pravděpodobně potýkat s těžší finanční situací díky dopadům tvrdých opatření na naše sponzory, ale i to společně zvládneme!  Už se moc těšíme na naše setkání v rámci týmů, ale i s našimi fanoušky. Těšíme se na to až si budeme moct opět předávat energii, radost a podporu. Těšíme se na zápasový stres a zdravý vztek, který v nás vzbuzuje bojovnost ctižádostivost a urputnost. Baví nás tyto emoce sdílet společně s Vámi.