Brankářka Srpová dodává odvahu: Hledejte možnosti, půjde dělat to, co máte rádi, hledejte lidi, kteří vám pomůžou. Nevzdávejte to!

01.02.2021 13:47

Po rozhovorech s juniorskou reprezentantkou Kristýnou Königovou a hráčkou dorosteneckého reprezentačního týmu Šárkou Kapusniakovou přináší Karlovarský krajský svaz házené další povídání se zajímavou osobností. Další akce - Specializovaného kempu v Luhačovicích pod vedením trenéra Dušana Poloze – se zúčastnila osmnáctiletá Adéla Srpová, brankářka dorosteneckého a ženského týmu Házená Kynžvart, která reprezentuje ČR již od roku 2017. Český juniorský výběr čeká v létě jeden z nejvýraznějších vrcholů mládežnické reprezentační kariéry – mistrovství Evropy, a proto realizační tým kvitoval výjimku udělenou Ministerstvem zdravotnictví ČR akci uskutečnit, i když v uzavřené bublině za přísných hygienických podmínek.

 
Brankářka Srpová dodává odvahu: Hledejte možnosti, půjde dělat to, co máte rádi, hledejte lidi, kteří vám pomůžou. Nevzdávejte to!

 

Ale dost bylo koronaviru a všech jeho opatření… Je na čase se věnovat sportu a osobnostem, kteří vytvářejí házenkářskou tvář Karlovarského kraje! Adéla Srpová a slova, která ji nejlépe vystihují  - emotivní, nebojácný srdcař, který má házenou v každém kousku svého těla. V brance dělá vše možné, aby zlikvidovala střely svých soupeřek. Hecuje svůj tým, na hřišti je slyšet i vidět. A házenou už okusila i z jiného pohledu, a to s píšťalkou jako „dáma v černém“ coby rozhodčí a s odvahou sobě vlastní.

Adélo, nemůžeme začít jinak, než otázkou kolik žlutých karet a dvouminutových trestů jste už během utkání obdržela? Jste hodně emotivní během zápasů, jak průběh utkání prožíváte? Co vás nahecuje k lepšímu výkonu?

K vašemu překvapení jsem za svoji „brankářskou kariéru“, co si tak vybavuji, dostala jen jednu „dvojku“, a to na turnaji Prague Handball Cup, když nepočítám za střídání při oslabení, to by byla ještě jedna navíc. Svou první žlutou kartu jsem dostala nedávno za nadávání sama sobě. Jsem hodně emotivní, celý zápas nezavřu pusu, avšak k rozhodčím se chovám s úctou a snažím se spíš bránit svůj tým.

A co mě vyhecuje k lepšímu výkonu? Je to různé.  Ať už atmosféra v hale, chycené střely nebo výkon celého týmu. Ale hlavně to hraji s láskou a užívám si každý moment na hřišti, už jen tato věc mě hecuje být lepší!

Post brankářky je hodně specifický a říká se, že kdo dobrovolně vleze do branky, je „tak trochu jiný“. Jak to vnímáte vy a jak se brankářka připravuje na své zápasy? Myslím si, že golmani nikdy nebyli hodné děti.  Je pravda, že brankářem se nemůžete stát, jím se narodíte. Musíte mít „šestý“ smysl a pro ránu nesmíte jít daleko. 

Máme podobnou přípravu jako hráčky. Ony mají video rozbor na systém hry soupeře, my máme rozbor na jednotlivé střelkyně. Většinou máme papír s tužkou a kreslíme po jakém náběhu, kam a jak hráčka vystřelila. Myslím si, že příprava je jeden z klíčů úspěšnosti.

 

 

Na hřišti už jste si vyzkoušela i úplně jinou roli, a to rozhodcovskou. To není pro dívku úplně snadné a typické. Co vás vedlo k tomu si to vyzkoušet? Jaké máte zatím zkušenosti? A vidíte v tom někdy v budoucnu svou hlavní házenkářskou roli?

Nikdy jsem si nemyslela, že si vyzkouším řídit zápas a mít jeho průběh plně v rukou. Ovšem sled událostí v mém životě mě k tomu přiměl a nebylo to na škodu. Přiblížit pravidla naší milované hry a vzít vše do svých rukou. Mé zkušenosti nejsou nic extra, pískala jsem pár turnajů žactva a můžu vám říct, že to není nic lehkého, rozhodnout se ve vteřině, ale musím říct, že i toto dělám s úsměvem a velkým nadšením.

Házená je bezesporu váš život. Ale o svůj milovaný koníček jste v minulosti málem přišla. Je čas ukázat zejména mladším, že občas nelehký boj za dosažení svých cílů stojí za to. V životě není nic zadarmo a je důležité si uvědomit, že sport vytváří z lidí silné a odolné osobnosti.

Jdu s kůží na trh... Mnozí z vás nemají vlastně ani tušení proč tato otázka vůbec přišla. Před 2 lety, přesně 3 dny po zlatém Mistrovstvím Evropy dorostenek skupiny B v Itálii, mi volali doktoři, že je něco špatně s mým srdíčkem a musíme to akutně řešit. Začala vysilující série chození po doktorech poslouchaní "rad" typu: „Už nikdy se na hřiště nevrátíš, rozluč se s házenou, můžeš maximálně hrát šachy“. A mnohé další. V tu chvíli se mi začal hroutit můj házenkářský život, nevěděla jsem, co dál. V tento moment bych chtěla poděkovat především rodině a mým blízkým, kteří se mi snažili maximálně pomoc a dodávali mi sílu, že tenhle boj ještě u konce není a bude, až se vrátím na hřiště. Měla jsem podporu i od klubu, který mi nabídl rozvoj po stránce rozhodcovské. I s trenéry v reprezentaci jsme řešili různé varianty a možnosti. Všem patří velké díky.

Můj boj začal hledáním doktora, který mi s plnou zodpovědností řekne: ANO, ty se vrátíš mezi tři tyče. Prošla jsem přes nemocnice v Ústí nad Labem, Olomouci, Praze, Litoměřicích atd. Jelikož má sestra pracuje ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové, domluvila mi vyšetření u nich u primáře kardiologie, který mi jako první po důsledných vyšetřeních a konzultacích řekl: „Ano, půjde to s pravidelnými kontrolami.“ Výhodou byl právě post brankářky. Zároveň byl nutný souhlas sportovního doktora. A to se taky stalo 11. 11. 2019. Tudíž tříměsíční boj byl pomalu u konce a já se začala pomalu vracet do tréninkového a zápasového procesu. To, že mohu hrát, s sebou nese pravidelné kontroly na kardiochirurgii, a maximální upřímnost k sobě samé. Jsem ráda, že se rozvíjí centra pro sportovce kardiaky, které už jsem sama vyzkoušela a vřele doporučuji. Ať už vám brání cokoliv dělat to, co milujete a naplňuje, je to váš celý život, tak hledejte možnosti, jak to půjde, hledejte lidi, kteří vám pomůžou a budou na vaší straně. Především TO HLAVNĚ NEZVDÁVEJTE! Prosím.

 

 

Adélo, co dál? Jaké máte životní cíle, ať už ty házenkářské nebo osobní? Kde uvidíme Adélu Srpovou za 10 let?

Aktuálně studuji dálkově střední školu Diplomacie a veřejné správy s. r. o. v Mostě – bezpečnostně právní obor.  Jsem ve 3. ročníku a ráda bych školu dokončila a úspěšně odmaturovala. Dále bych chtěla nejspíš pokračovat na vysokou školu, ale to je vše ještě ve hvězdách. U mě se to minimálně ještě 10x změní.

Kde mě uvidíte za 10 let? Doufám, že ne na „pracáku“ (úsměv). Mým snem je od malička chytat v zahraničí a ráda bych si ho splnila, je toho ještě dost přede mnou. Především bych chtěla pomoc Házené Kynžvart k postupu do MOL ligy a v ní udělat nějakou „díru do světa“.

Vraťme se ale ještě na úplný začátek. Kdo a co vás k házené přivedl a jaká byla vaše dosavadní házenkářská linka?

K házené mě přivedla má starší sestra Klaudie, která také hrála, akorát v poli. Od malička jsme s rodiči jezdili všude s ní a v hale jsem „vyrůstala“. Dodnes si pamatuji, když jsme byli na venkovním turnaji, a já jako malé kopýtko napodobovala její spoluhráčku Dominikou Müllnerovou (DHK Baník Most) na betonu. Sedření bylo k nezaplacení.

Své první házenkářské krůčky jsem prošlapávala v Ústí nad Labem, kde mne trénovala spousta skvělých trenérů a prošla jsem tam do mladšího dorostu všemi mládežnickými kategoriemi. Jelikož pro mě nebyla má kategorie v mateřském klubu, přišel můj první „velký“ přestup do DHK Baník Most. Tam jsem byla tři roky, neskutečně ráda na ně vzpomínám. Kvalitou tréninků, zkušenostmi z první dorostenecké ligy a tréninky s „A týmem žen“ jsem se ohromně posunula. Nehledě na zázemí, které mi klub nabídl. Po čase jsem ale cítila, že potřebuji změnu, a tak od letošní sezony 2020/2021 hájím barvy kynžvartské házené.

V prosinci probíhalo ME v házené žen, aktuálně můžeme sledovat MS v házené mužů, které se hraje v Egyptě. Co vaše házenkářské vzory, najdou se mezi nimi někteří brankáři/ky, jejichž styl je vám blízký?

Najdou! Už od malička obdivuji Niklase Landina Jacobsena (Dánsko), je to můj vzor „number one“! Jeho styl se mi neskutečně líbí. Dost lidí mi říká, že jsem emotivní brankářka jako Silvio Heinevetter (Německo). Tomu se také nebráním, libí se mi, když golman žije s týmem na hřišti. Z žen by to byla Tessie Wester (Nizozemsko) a Sandra Toft (Dánsko), obě jsou to světové golmanky. A na nedávno proběhlém Mistrovství Evropy žen jsem upřímně obdivovala i naši Péťu Kudláčkovou, to, co předváděla, bylo neskutečné!

 

 

Na aktuálně proběhlý reprezentační kemp jsme trochu pozapomněli. Tak na závěr, jaké dojmy jste si přivezla domů?

Byla jsem na specializovaném kempu v Luhačovicích. Sešlo se nás 20 hráček. Po dobu celého třídenního srazu jsme museli dodržovat hygienická nařízení - nošení rousek po celém areálu, dezinfikování rukou a pravidelné měření teploty. Myslím si, že bylo super vidět se znovu s holkami, probrat vše zajímavé, co se nám stalo. Čekal na nás náročný tréninkový proces, který byl obohacen gymnastikou, tréninkem předcházejícím zranění a taky „oblíbeným“ beep testem. Celkově si myslím, že to byl přínos pro nás všechny, zatrénovat si jinak a oživit si systém.

 

Zdroj: https://www.handball.cz/aktualita/rozhovor-srpova-reprezentantka-hazena-kynzvart