Co studuješ případně už máš nějaké civilní povolání?

Studovala jsem  na středním odborném učilišti v Mariánských Lazních a jsem vyučená servírka. Po této škole a po nečekané rodinné situaci jsem si našla alespoň půl úvazek a nastoupila jsem do Domova seniorů v Lázních Kynžvart jako pečovatelka. Protože jsem si v té době uvědomila, že mě tato práce baví, přihlásila jsem se na učiliště do Plané, abych získala odpovídající vzdělání. Tato škola mi dokázala skvěle přizpůsobit praktickou část, kterou jsem mohla vykonávat právě v Kynžvartu v Domově seniorů. Bohužel jsem nemohla absolvovat závěrečné zkoušky díky operacím, kterými jsem prošla. Zkoušky jsem si tak odložila o rok.

Jaké byly tvé házenkářské začátky?

Na svoje první tréninky v Kynžvartu jsem začala chodit s taťkou ve 4 letech, kde jsem chvíli trénovala i s holkami o 4 roky staršími, než se k nám připojily mé vrstevnice. Přibližně v 8 letech jsem šla hrát za Tachov, protože kynžvartská házená se potýkala s existenčními problémy.  Po ukončovaní ZŠ jsem přestupovala do DHK Baník Most, kdy ještě v tu dobu byla házená na lepší úrovni než u nás na západě. Nastupovala jsem tam na sportovní gymnázium, ale díky mému přístupu k učením jsem po roce odešla a šla hrát za Hvězdu Cheb. Po jedné sezóně jsem se vracela tam, kam jsem chtěla a teď už vím, že odsud jinam nepůjdu. Moje srdcovka je Házená Kynžvart, kde jsme společně s Vladimírem Königem a dalšími dali poprvé v historii dohromady hráčky v kategorii žen a začali hrát 2. ligu.

Jaká byla tvoje cesta do Házené Kynžvart?

Házená Kynžvart je můj mateřský klub. Mám tady své srdce a svůj domov a nejkrásnější je právě to, kam se zde házená dostala. Hraju celkem 18 let, z toho bohužel jen 13 za Házená Kynžvart. A díky Vladimíru Königovi za to, že jsem se mohla vrátit tam, kde jsem začínala a stejně tak i skončit. DĚKUJI!

Vzpomeň si na své největší házenkářské úspěchy!

Jako mála jsem na turnajích párkrát vyhrála nejlepší hráčku a střelkyni. Žádné velké úspěchy nemám. Byla jsem na výběru reprezentace mládežnických kategorií, ale během kempu jsem bohužel onemocněla. Zážitek je každá chvíle na házené. Jeden z větších  je například první místo Ve Španělsku (Lorret de Mar), kde jsem byla s týmem Tachova v kategorii starší žačky. Letošní vstup kynžvartské házené do MOL ligy je jak pro Házená Kynžvart, tak pro mě zatím největším úspěchem.

Jaká část tréninku/sezony je pro tebe nejoblíbenější a naopak?

Pro mě jsou nejoblíbenější tréninky, kde děláme jakoukoliv techniku, ráda se učím nové házenkářské věci.  A naopak moc nemusím fáze testování.

Co děláš ráda ve volném čase?

Volného času moc nemám, proto ho trávím výhradně po boku své rodiny a lidí mě nejbližších.

Kde se vidíš za 10 let?

Za 10 let se vidím, doufám, už jako maminka jak sedím na tribuně druhé mnohem větší sportovní haly v Lázních Kynžvart a fandím Házená Kynžvart, který si plní své cíle! Vedle mě sedí moje dcerka/syn a já mu/jí ukazuji, co pro mě v životě byla jedna z největších priorit.

Co bys chtěla vzkázat fanouškům?

Jste velice důležitá část našeho rozvíjejícího se klubu. A půjde se nám lépe za vysněným cílem, pokud budete s námi a podpoříte nás přítomností a hlasitým fanděním!

Prozraď na sebe nějakou zajímavost!

Každý zápas, na který nastupuji, posílám velké díky mému TATÍNKOVI, který mě k házené přivedl a má obrovský podíl na tom, že tady můžu být a hrát. Zahrát si  MOL ligu bylo pro mě asi to nejvíc, co bych si přála, stejně tak jsem splnila to, co si přál TÁTA, a to je pro mě to nejdůležitější.