Náročné tři dny nad Vršovickým dolíčkem naše děvčata zvládla skvěle. V minutáži 2 x 13 na zápas naskočily na hrací plochu v pátek 2.9.22 a v sobotu čtyřikrát a v neděli dvakrát. Spolu s námi jedenáct týmů z Čech, Moravy a Slovenska zápolilo tím nejspravedlivějším systémem každý s každým. Nám los do cesty postavil soupeře v tomto pořadí: TJ Sokol Praha Vršovice, TJ Sokol Velké Meziříčí, HK Slavia VŠ Plzeň, TJ Sokol Chrudim, DHK Zora Olomouc, SK Žeravice/Velká Bystřice, HBC Strakonice 1921, Sokol Kobylisy II, FHT Košice a TJ Sokol Písek.

Dovolte mi krátké ohlédnutí za našim vršovickým vystoupením: „Po náročné letní přípravě a dvou přátelských utkáních s Tachovem přišlo trošku náročnější měření sil s více soupeři, což je vždy velice přínosné. Já zde nebudu popisovat průběh jednotlivých klání, jen ve stručnosti vyzdvihnu to, co pro náš další herní vývoj, jak týmu tak jednotlivkyň, vidím jako velice podstatné.

V první řadě to, že se tentokráte žádná z hráček neodbourala, i když zrovna nešlo vše jak po másle. Naše hráčky hrály stále bojovně a naplno, i když prohrávaly, což předvedly proti vítězi turnaje VŠ Plzeň. Že se tenhle přístup vyplatí, jim ukázalo důležité utkání s Žeravicemi, kdy nejprve ztratily čtyřbrankové vedení a ještě tři minuty před koncem prohrávaly o branku, přesto dokázaly zvítězit. To samé v posledním utkání s Pískem, ve kterém se hrálo o zisk stříbrné medaile. Po time-outu za stavu 2 : 6 předvedly osmibrankovou šňůru a dotáhly klání k úspěchu. Další důležitý faktor byla trpělivost v momentech, kdy to opravdu nešlo. A to bylo v utkání s Kobylkami. Po velice dlouhém čase stráveném v obraně se dostanete k rychlému zakončení a ono to tam nepadne a Vám nezbyde než zase úmorně bránit. Poločasový výsledek 4 : 1 je spíše fotbalový než házenkářský. Posun k lepšímu byl vidět i v kreativním řešení jednotlivých herních situací a ve spolupráci spojek s pivotem. Další pozitivem bylo vnímaní a především snaha o realizování taktických pokynů. Malé trhlinky máme v určitých momentech v obranné fázi, ale i tam je oproti loňské sezóně zlepšení. Ale nesporným faktem je, že naše hráčky v Praze předváděly rychlou házenou s velice dobrým pohybem, nepropadaly kondičně, a že toto bylo opravdu pozitivně vnímáno nejen ostatními trenéry.

Při podání rukou po jednom zápase, ale i kdybyste mě mučili, nevzpomenu si po jakém, jen vím, že to byla trenérka, která řekla „děkujeme Vám, tohle byla ukázková lekce házené“. Samozřejmě, že všechny tyhle pozitiva zahřejí, a že je i ve vhodnou chvíli předávám našim nadějím, což jim snad pomůže v uvědomění si toho, že vše začíná a končí nejen v účasti, ale hlavně k přístupu na samotném tréninku. Možná i s trochou toho štěstí se nám tenhle turnaj povedl. Poslední zápas některé prožily prý s husí kůží, jak do něj byly pocitově vtaženy. Jejich radost, kdy Laura vyrazila sedmimetrový hod píseckých, který už nemohl nic změnit, a po kterém se na ní jak na bílou královnu (bílá mikina) sneslo hejno zelených hráček, byla upřímná. Kromě ocenění našich starších žaček za druhé místo za neporaženou HK Slavií VŠ Plzeň si pro trofej za nejlepší střelkyni turnaje dokráčela naše „Makina“ Markéta KÖNIGOVÁ, kterou krom mnoha jiných předností zdobí chytrost v načasování startu do rychlého útoku, z čehož celý tým patřičně těží. Střelkyně je jasná, to ukáží statistiky. Já tyhle ankety nevnímám moc pozitivně, ale musel jsem kromě jiného určit i nejlepší hráčku z našeho týmu. Tohle nikdy není lehké, těch adeptek je vždycky více, ale tentokráte jsem se rozhodl pro Janičku PUŽOVOU, která krom poctivě odvedené práce v útoku byla, řekl bych, i pilířem naší obrany v prostoru levé či pravé spojky. Samozřejmě nesmím zapomenout na Žanetu ŠANDOVOU, která je dalším střeleckým tahounem a jestli na hřišti je či není, je hned poznat. Ale já si dovolím ještě mimořádně vyzdvihnout skvělý posun Kateřiny JEŽKOVÉ, která se nám zabydlela v základní sestavě na místě pivota. Musel bych teď vyjmenovat i všechny ostatní, které ve Vršovicích byly, každá z nich je úplně stejně důležitá jako výše jmenované. A  slibuji, že na ně se dostane řada zase v jiném článku.

Po tomto krátkém ohlédnutí ještě jednou našim hráčkám děkuji a gratuluji. Poděkování pořadatelům patří za skvělou organizaci a vstřícnost. Další poděkovaní letí k rozhodčím, kteří na hale v Heroldových sadech rozhodovali. Ať to byli mladí či zkušení extraligový arbitři, bylo jejich rozhodování kvalitní, což na mládežnických turnajích bývá spíše vzácné. Další poděkování posílám do Restaurace Kozel u Bohemky, kde se starali o naše žaludky a k mojí velké radosti rozlišovali dětské a dospělácké porce!!! No a v neposlední řadě děkuji našim mladším žákyním, které nás přišli dvakrát podpořit, ale bohužel rozpis nám nedovolil, abychom jim to i my oplatili. Děkujeme a vážíme si podpory těch, kteří z domova dorazili v sobotu anebo v neděli. No a než se úplně rozloučím, ještě jednou pogratuluji Lindě BAŤKOVÉ, která na turnaji oslavila své čtrnácté narozeniny a taktéž hrála velice skvěle. Byl to skvělý turnaj se skvělým koncem. Děvčata máme šikovné. Věřte, že přes vše lichotivé zůstáváme nohama pevně na zemi, protože prostor k posouvání se, je ještě stále obrovský“.

Sestava a počet vstřelených branek v průběhu turnaje: Eliška SOUKUPOVÁ a Laura MAYHOUB – brankařky, Markéta KONIGOVÁ – 64, Žaneta ŠANDOVÁ – 50, Linda BAŤKOVÁ – 19, Nina SALAJKOVÁ – 18, Dominika ZIATEKOVÁ – 2, Kateřina JEŽKOVÁ – 5, Jana PUŽOVÁ – 21, Lucie BUREŠOVÁ – 5, Romana BLAŽKOVÁ – 9.

Trenér: Jiří MARŠÍK.

Jiří MARŠÍK – trenér mládeže Házená Kynžvart